Mlha ulicí 

je mi tohle ráno 

domy z odlesků a stěn příštího 

září z lamp samoty jak okna, za nimiž se zhasínáme   

abych nezapomněl, že je únor 

který bloudí v mých kostech 

když dotýkáme se očima ještě oblečení 

v myšlenkách i v touze 

je černé tohle ráno

jako silonky vydechující ke stropu vůni vanilky a zakouřené tančírny 

či jak jízda bez lístku a duše všech maloměst  

s hořkostí rtěnky  

hledám rty, abych zadržel tvé světlo uvnitř úst

nebo jeho tíhu nechal padnout na jazyk a říci to za mě 

bolestnou grimasou sedmého deště 

i zdánlivou jistotou, s níž vycházíme ven   

bůhví vlastně co má v hlavě 

jaké nebe, které chlapy a kolik peněz 

říkám si, když se dívám na tu s porcelánovým obličejem 

jak jednou rukou píše zprávy 

a druhou hledá mezi řádky příjezdů a odjezdů 

a já ji vůbec neznám 

stejně jako tebe 

a budu si dnes představovat

že má ráda moderní poezii 

večer při svíčkách a sex  

stejně jako já 

ač nečekám 

a ráno, že ještě celá v bílém 

jako Eva bez příjmení z polotovarů 

obléká si své punčochy 

s očkem na lýtku 

aby ji stáhly v pase

jako mé ruce